Zakladatel firmy Jaguar sir William Lyons se modelem E-Type trefil do černého. Na ženevském autosalonu v březnu 1961 představil automobil, který se stal etalonem sportovního vozu. Moderně pojatý automobil s osobitou aerodynamickou karoserií a vynikajícím motorem se přitom prodával za mnohem nižší cenu než srovnatelné vozy Aston Martin nebo Ferrari.
Vývoj Jaguaru E začal již v roce 1958 stavbou závodního prototypu E1A s nezávislým zavěšením zadních kol a motorem XK o objemu 2,4 litru. Vycházel ze samonosného podvozku a hliníkové karoserie typu D. Po ukončení testovacího programu byl vůz sešrotován. Následoval prototyp E2A, se kterým startoval Briggs Cunningham v Le Mans 1960 a v USA. Zkoušely se různé motory, například motor z typu D s obsahem sníženým na 3 litry. Přední část karoserie se již dosti podobala připravovanému modelu E, vzadu připomínal kryt za řidičem závodní D-Type.
Skvělý design, nezávislé zavěšení kol a motor XK
Na tvarech Jaguaru E se nejvíce podílel specialista v oboru aerodynamiky Malcolm Sayer, který předtím pracoval jako letecký konstruktér. Od začátku se vůz nabízel s otevřenou dvoumístnou karoserií s plátěnou střechou (Angličané používali název Open Two Seater nebo Drop Head Coupe) a jako dvoumístné kupé (Fixed Head Coupe). K roadsteru (foto) bylo možné zakoupit odnímatelnou pevnou střechu (hardtop). Štíhlý, doutníkový tvar karoserie s dlouhou přídí sahající až do poloviny délky vozu je patrný hlavně při pohledu zboku. Celá přední část byla výklopná dopředu a usnadňovala tak přístup k motoru. Při pohledu zepředu se vybaví podoba hladového žraloka s otevřenou tlamou. Proudnicový prolis na kapotě dával tušit, že i pod kapotou se skrývá nejedno překvapení.
První Jaguary typu E (zpětně označované jako série 1) používaly tříkarburátorový řadový šestiválcový motor o objemu 3781 cm3 z typu XK150. Spolehlivý motor XK s dvěma vačkovými hřídeli v hlavě dosahoval výkonu 195 kW (265 k) při 5500 min-1 a Jaguárům dovolil maximální rychlost až 230 km/h. Další silnou stránkou Jaguaru E-Type byl vynikající podvozek, na kterém se výraznou měrou podílel Bob Knight. O skvělé jízdní vlastnosti se zasloužilo především nezávislé zavěšení všech kol a odpružení předních kol zkrutnými tyčemi a zadních kol vinutými pružinami. K bezpečné jízdě přispívaly také kotoučové brzdy na všech kolech.
Jaguar E-Type 3.8 je považován za nejčistší „éčko“ a navzdory několika nedostatkům (například nepohodlným sedadlům, zastaralé převodovce Moss a přístrojové desce s lesklým hliníkovým povrchem) je sběrateli velmi ceněný. Je dokonce vystaven v Muzeu moderního umění v New Yorku jako ukázka dokonalého tvarového řešení sportovního automobilu. Vůz darovala muzeu v roce 1966 firma Jaguar Cars. Tvary Jaguaru E-Type byly natolik úspěšné, že známí designéři necítili potřebu je nějak vylepšovat. Přesto vzniklo na podvozkových dílech Jaguaru E několik koncepčních studií, pod které se například podepsali Nuccio Bertone (kupé Pirana z roku 1967), Giovanni Michelotti, Pietro Frua nebo Raymond Loewy.
Pokračování naleznete na webu veteran.auto.cz : Jaguar E-Type
Autor: Karel Haas


Zpět na seznam článků